Když se Microsoft pokusil ohodnotit celý internet

Vzpomínáte si na dobu, kdy byl web ještě divoký a nikdo pořádně nevěděl, co se na něm všechno dá najít? V devadesátých letech se zdálo, že hlavní problém budoucnosti bude, jak obsah na internetu uklidit a roztřídit.

Microsoft přišel s nápadem, který zněl na první pohled chytře. Prohlížeč Internet Explorer měl obsahovat systém, který by automaticky blokoval stránky podle toho, jak moc jsou „nevhodné“. Cílem bylo hlavně chránit děti před obsahem, který by rodiče nechtěli, aby viděly.

Jak to mělo fungovat

Základem byl systém RSACi, který využíval standard PICS. Ten umožňoval webům přidávat do kódu nebo hlaviček speciální metadata, která by popisovala obsah stránky. Vlastník webu by tak mohl uvést, jestli se na stránce objevuje násilí, nahota, sexuální obsah nebo silný jazyk.

Prohlížeč pak měl podle nastavení rodičů tyto informace vyhodnocovat a případně přístup na stránku zamítnout. Vše by se dalo zamknout heslem, aby dítě nastavení nezměnilo.

Tento Ansatz wirkte elegantně – web by se sám ohodnocoval a prohlížeč by jen reagoval na tyto údaje. Místeně byl i flexibilní: by the time Microsoft implemented it, they already had support for multiple rating systems and custom definitions.

Problém v realitě

Většině webů se ale do označování jejího obsahu nechtělo. Když se feature v IE aktivovala, uživatel se okamžitě ocitl v dilematu: budou přístupné jen ohodnocené stránky, nebo se systém vypne na celou internetu. Protože ohodnocené stránky se dápočítat k pár desítků, prakticky se systém nedal ani používat.

Někteří webověři se s tím vyrovnali manuálně – přidali whitelist nebo blacklist – ale to fungovalo jen pro malo