Tereza Kadlecová: AI asistenti a problém zbytečné omáčky kolem

Přiznám se vám něco. Určitě jste to taky zažili.

Položíte AI asistentovi jednoduchou otázku, a než se dostanete k tomu užitečnému kódu, musíte se prokousat třemi odstavci omluvných frází, vysvětlováním, které nepotřebujete, a zopakováním vaší vlastní otázky jinými slovy.

Kdo z vás to zná?

Přesně tenhle frustraci řeší projekt i-have-adhd na GitHubu. Jde o skill, který překalibruje chování AI tak, aby začala s podstatou – ne s preludiem.

Proč je ukecanost AI problém

Moderní AI asistenti mají tendenci vysvětlovat až příliš. Jasně, kontext je fajn. Ale když místo tří řádků kódu dostanete přednášku o historii programování, něco je špatně.

Pro vývojáře s ADHD to není jen otravné. Je to reálná překážka. Kognitivní zátěž, kdy musíte filtrovat tuny irelevantních informací, vás dokáže úplně vykolejit. Co mělo být třicet vteřin, se změní v pětiminutové hledání jehly v kupce sena.

Ale nemusíte mít ADHD, abyste tenhle problém zažívali. Když ladíte bug a potřebujete rychlou odpověď, nechcete disertaci. Chcete řešení.

Jak to funguje

Skill i-have-adhd v podstatě přepíná AI do režimu, který upřednostňuje:

• Odpověď hned na začátku – ne na konci
• Žádné zbytečné úvody – žádné „Rádo vám pomůžu" a „Zde je postup"
• Věcné vysvětlení – pouze když to jinak nedává smysl
• Akční výstup – kód a příkazy na prvním místě

Zkrátka takový vypínač zbytečností pro vašeho AI asistenta.

Proč na tom záleží

AI se stává centrální součástí vývojových workflow. A tady přichází zásadní otázka: Máme se přizpůsobovat my AI, nebo AI nám?

Ukecané výstupy se vžily, protože rané modely potřebovaly ukázat, co umí. Teď jsou ale tyhle nástroje dospělé. Měla by se zohlednit efektivita a preference uživatele.

Projekty jako i-have-adhd ukazují důležitý posun: AI by měla respektovat lidské kognitivní styly, ne naopak.

Očekávejte víc „produktivních režimů", „focus módů" a kontextově adaptabilních stylů výstupu. Rychlé odpovědi versus podrobná vysvětlení podle momentální potřeby.

Ten správný úhel pohledu

Líbí se mi na tom projektu upřímnost. Pojmenovat nástroj „Mám ADHD" bere to, co se dá vnímat jako limitace, a mění to v design requirement. „Moje hlava funguje jinak, takže moje nástroje musí taky."

Přesně takhle bychom na to měli koukat.

Vývojáři nepotřebují být „opravení", aby lépe fungovali s AI. Nástroje se musí umět přizpůsobit – ať už potřebujete rychlou odpověď, nebo se chcete ponořit do hloubky.

Až budete příště čekat, než AI dokončí svůj úvod, vzpomeňte si: možná už existuje skill, který to řeší. A pokud ne? Někdo na tom už pracuje.

Mrkněte na projekt na GitHubu. Možná zjistíte, že jednoduchá úprava promptu dokáže změnit váš AI zážitek z frustrujícího na plynulý.